Jakým způsobem se léčí panická porucha?

Léčba panické poruchy by měla být komplexní. V praxi jde o léčbu medikamenty, které ovlivňují činnost mozku a psychických procesů, současně se pacient léčí terapeuticky. Léčba by se dala rozdělit:

• Anxiolytika. Je to léčba medikamenty, které bezprostředně potlačují úzkost. Tato léčba se volí v prvotní etapě -  po epizodě panické poruchy. Anxiolytika se nedoporučuje užívat dlouhodobě, z důvodu možného vzniku závislosti. Jsou k dostání pouze na lékařský předpis a o jejich užívání rozhoduje odborný lékař.

• Antidepresiva. Nejúspěšnější léčbou je užívání antidepresiv tzv. třetí generace (SSRI). Jsou to farmaka, která se zaměřují na zpětné vychytávání serotoninu. Ve skutečnosti to znamená, že brání zpětnému příjmu serotoninu do nervových zakončení a vrací jej zpátky k synapsím (štěrbinám), kde se může zmíněný serotonin významně podílet na přenosu vzruchů.
• Psychoterapie. Při této léčbě se zkušený psycholog (terapeut) zaměřuje na podrobnější průběh psychických procesů daného jednotlivce, na jeho zážitky, reakce, strachy apod. S těmito informacemi pak současně s pacientem pracuje tak, aby dotyčný pochopil nejen okolní svět, ale i sám sebe a dokázal se s mnohými zátěžovými situacemi lépe vyrovnat.
• Kognitivně – behaviorální terapie. Ta patří rovněž mezi rehabilitační metody. Jejím cílem je pomáhat nemocnému pracovat s úzkostí, umět ji ovládat a řídit i při záchvatu panické poruchy.
• Emoční rovnice. Cílem této metody, která se nabízí na internetu, je práce s emocemi a jejich přeprogramováním. Vychází z toho, že člověk zatížený negativními emocemi (např. v dětství) má velmi blízko k úzkostem a nesprávným emočním reakcím. Pomocí emočních rovnic se pod dohledem odborníka naučí jinak myslet i cítit.
• Úprava životního stylu. Zde se doporučuje pravidelný spánek, relaxace, přiměřený pohyb i pracovní zatížení.

Možností léčby či terapie je možná mnohem víc, z uvedených je nutno podtrhnout léčbu antidepresivy, která může zvláště v začátcích nemocnému velmi pomoci.

Léčba probíhá většinou ambulantně, jen u velmi těžkých případů se doporučuje hospitalizace.