Diskuze

Zdravím všechny,já se s pp peru 5 let.spustilo se mi to umrtím otce.6 týdnu na psychiatrii,beru citalek 20mg,střední dávka.měla jsem 1.5 roku pokoj,myslela jsem si,že mám vyhráno,ale let letadlem mě dostal.takže už zase s práškama.ale zkouším bylinkové čaje-medunka před spaním je užasná.taky dechové cvičení do břicha zabere.pomáhá mi se zklidnovat poslechem cd-moře,ptáci apod.nevzdávám se,i mě po tolika letech psychosomatické potíže vylekají.začaly mi potíže s dechem,tak pujdu na plicní-co kdyby astma.musíme bojovat. :roll: :roll:

Ahojky Zuzko,dlouho jsem tu nebyla,ale už jsem sem psala. Mě trápily problémy s dodýchnutím už před sedmi lety,ale bylo to občas. Ale loni koncem května se to nějak zhoršilo,nemohla jsem dodýchnout. Po týdnu jsem šla na plicním,ale jak už jsem tušila,vše v pořádku.Beru Cipralex 10mg půl roku a je už hodně dobře,protože to bylo něco hroznýho. Zkoušela jsem s tím bojovat skoro dva měsíce,ale pak už jsem byla zase na začátku,ale už fyz.a psychicky jsem nemohla.Neumím si představit,co jsi musela prožívat,když Ti umřel tatínek. Chodím na psychoterapii a je to fajn. A jak se cítíš? Na začátku braní ad mi bylo ještě hůře,i to trvalo docela dlouho než ad zabrala,ale už je o hodně líp. Držím palce a budu ráda,když napíšeš.Měj se,ahoj. Doufám,že nevadí to tykání.

Ahoj Hanko,mužu se zeptat jak dlouho se léčíš?myslíš,že se dá PP porazit?mě je 36 let a za 5 let jsem si nezvykla,stále na to myslím.nejde mi to vytěsnit z hlavy.zkusím opět psychologa-ten předchozí mi nijak zvlášt nepomohl.myslím,že u tebe to není tak silné,jiné psychosomatické příznaky nemíváš?těším se na odpověd.zatím ahoj a drž se.

Ahojky Zuzko,teď 10.2.to bude sedm měsíců,co beru ad. Ale ještě pořád pociťuji zlepšení. Mě je 35 a začalo ě to hodně trápit od konce loňského května.Trápilo mě "jen" to dodýchnutí,ale pak mravenčení těla,vylítnul mi tlak,jak když se zvednu po dlouhé nemoci z nemocničního lůžka. V září jsem zvládla letadlo(bojuju,možná zbytečně,bez neurolu),vzala jsem si ho snad asi třikrát ze začátku braní ad. A jak dlouho bereš ad teď? Byla jsi na plicním?

Ahoj Hani,na plicním jsem ještě nebyla,až příští týden,pracuju na 12ctky,tak nemám tolik času.AD beru 5 let s přestávkou 1 roku,kdy jsem se cítila báječně a myslela,že jsem zvítězila.pak jsem nastoupila do letadla a navíc další umrtí v rodině a byla jsem na začátku.ale letos plánuju let,chci to překonat.předcházelo tvé atace nějaká událost?zatím pa.

Ahoj Hani,to bylo nepříjemné,mě by to jistě taky dostalo.já jsem z moravy-Rožnov pod Radh.pracuju jako servírka.mám 2 děti.16let-syn,8 let dcera.jsem 3.5 roku rozvedená.zvládám to jakž takž,ale bývám hodně unavená.myslím,že ty mužeš nap PP zvítězit,měla jsi mírné příznaky.co ti nejvíce pomáhá?napiš na mail-valentina25&seznam.cz.budu se těšit.papa.

Zase všechny zdravím, s panikou bojuju už 4 roky, dva roky jsem se léčila jak jsem již před tím psala a teď se mi nahromadilo zase více stresu a zase jsm v obchodě dostala záchvat - no hrůza. Teď zatím beru sedativa (Rivotril) a moje psychiatrička zatím zvažuje, zda se zase nevrátíme k AD, brala jsem Cipralex, jeho vedlejší účinky bylo jenom motání hlavy a divný tlak od žaludku. Přesto že se snažím sportovat, žít zdravě, tak mě to stejně v určitý situaci přepadne, hlavně když mám více starostí a tak to asi bude pořád. Vím ale, že největší problém je v tom, že máme strach z těch tělesných příznaků a když se jich bojíme víc a víc, tak nastane panika a to už každý víme co to je za hnus. Mě se celkem daří nedostat se do úplného záchvatu paniky, ale pociťuju příznaky úzkosti (motání hlavy, slabé nohy, bušen srdce) a je to proto ,že se na to automaticky zaměřim. Zdraví člově příznaky úzkosti nevnímá. Tak se všichni držte, chce to hodně, síly.

Ahoj Šárko, přesně s tímhle tvrzením souhlasím. Je to vše o strachu z tělesných příznaků. Stav paniky jako takový mám opravdu jednou za čas. Pokud ten den nemám žádné fyz. příznaky a nebo je mám v přijatelné normě, tak si to zdůvodním a je mi fajn. Jak ale začnou být silnější a ještě k tomu se špatně vyspat, nebo mít špatnou náladu a už reaguju tím svým strachem z příznaků a moje oblíbené "ale co když...":-) U mě je to hodně i o náladě. Když mám dobrou tak zvládám i horší příznaky, když je mi smutno, tak občas stačí jen trošku:-( Tak se snažím být co nejvíce v psych. pohodě a prostě bojovat zatím pořád bez léků:-) Tak přeju co nejvíce klidu a co nejvíce sil:-)