Diskuze

Na sedativa si zvykneme a nikdy už se nedokážeme tomu našemu strachu postavit a proto nám bude občas dobře, ale strach a následně panika zase přijde, až přijde jiný stres nebo skutečná nemoc. Nejlepší cestou je opravdu naučit se přetnout ten bludný kruh strachu a čelit svým negativním myšlenkám. Úplně nejplépe je to popsáno v knížce Agorafobie a panická porucha od Jána Praška. Musíme věřit tomu, že je to jenom v naší hlavně, dáváme mozku příkazy aniž si to uvědomujeme a tělo prostě takhle reaguje, je to strašně nepříjemné a opravdu dosti reálné a je pochopitelné, že najednou se bojíme smrti, ale kdyby jste měli opravdovou nemoc, třeba ten infarkt, tak vám jen tak přece neodezní a panika přece má svůj konec a to je důležité si uvědomit!! Takže není to nemoc, ale porucha nervových přenašečů v mozku, prostě nám chybí serotin (došel) a právě proto zabírají antidepresiva, ale bohužel mají účinek po delší době a někdy je potřeba najít ty správné. Tak přece nenecháme strach zvítězit. Ne!

Dobrý den,V posledním týdnu jsem zažíval velmi nepříjemné pocity záchvatů dušnosti a rád bych se Vás proto zeptal, myslíte-li se že by se mohlo jednat o Panickou ataku. Jsem 24 letý student a v posledních 2 měsících jsem byl vystaven zvýšenému tlaku z důvodu práce a současného studia. Minulý týden mě při cestě domů z vlaku přepadl hrozný pocit nedostatku dechu a vzduchu (jako bych se dusil). Nicméně jsem nepociťoval bolesti hlavy ani hrudi. Když jsem se dostal domů, trochu se mi točila hlava a byl jsem výrazně bledý. Po lžičce medu a najezení se (trochu jsem v poslední době stravu a spánek flákal), se mi udělalo lépe, přišla však výrazná únava. Dnes se celá situace opakovala, spolubydlící mě nechali na bytě a počáteční pohodu brzy nahradily černé myšlenky a posléze opět dušnost.Když jsem si však byl včera zasportovat, výše uvedené pocity jsem při fyzické aktivitě nepociťoval.Budu moc rád za každou radu!Stěstí a pohodu všem!

CAST1: Podle toho co procházím nejen tyto stránky, jsem si skoro jistý, že mám PP. U mě to začalo v pubertě po občasných experimentech s marihuanou. Stavy byly při intoxikaci velmi nepříjemné a tak jsem toho brzy nechal. Nyní v pozdějším věku po několika letech abstinence jsem přišel k nechtěné konzumaci trávy (orálně) a od tě doby mám PP nepravidelně pořád (cca 7 měsíců). Myslím, že to způsobil i stres, kterým jsem procházel v té době v kombinaci s drogou.

CAST2:V tuto chvíli neberu žádné léky ani nechodím k lékaøi. Ataky cca každý týden, nìkdy slabé, jindy silnìjší. Nìkolikrát jsem si chtìl už zavolat pohotovost, protože jsem nevìdìl o co jde. Prošel jsem tedy dùkladnì literaturu a internet a podle všech indicií se skuteènì jedná o PP. Navíc mnoho lidí v internetových diskuzích píše o souvislosti právì s touto lehkou drogou.Zkusím bojovat bez chemikálií, protože si myslím, že mohou celou situaci ještì zhoršit. Zjistil jsem, že velmi pomáhá tøezalkový èaj, nástup je sice pomalý (trvá nìkolik dní, než zaène pùsobit), ale když nevynechám, mám pokoj. Jen to chce trpìlivost. Nedoporuèuji ovšem kombinovat s jinými léky, výraznì snižuje jejich úèinnost.Další vìc, kterou jsem zjistil je, že pøi konzumaci kávy, nebo alkoholu dochází k témìø okamžitému ataku. Proto se snažím tìmto vìcem vyhýbat.Doufám, že jak "nemoc" pøišla, tak i odejde a pøeji všem hodnì sil (mnoho serotoninu na synapsích :-) v boji s tímto neøádem.

Ahoj Lucinko,dlouho jsi tady nebyla .jsi v pořádkua co princezna,Tak to je dobře,že budeš dělat rekvalifikaci a můžu se zeptat jakou,Luciku a ty ještě pořád nebereš antidepresiva,A jak to vše zvládáš,ozvi se at vím co je s tebou.Ivana

Ahojky,jsem v relativním pořádku, však to znáš :-) Má rekvalifikace-socialní pracovnice zaměřená na samoobslužnou péči, zní to krásně vznešeně, ale to obyčejná pečovatelka. Cestování zvládám relativně v pohodě, protože nejezdím sama. Tak jsem statečná:-) Ale jednou se mi stalo, když jsem jela sama, že to na mě přišlo na vlakáči (bolest za hrudní kostí a hůř se mi dýchalo) a tak mi hooodně dlouho nebylo:-( Dost mě to vyděsilo, ale nevzdala jsem to. Ale přesto jsem to nevzdala a nasedla a jela. A jsem na sebe pyšná, i když se mi ulevilo až když jsem byla doma. Jinak jsem pořád bez antidepresiv a jako vždy, když mě nebolí u srdce je vše relativně fajn, ale jak mi začne bolet na hrudi a za hrudní kostí je konec:-( Ale snažím se, tak doufám, že to takhle půjde dál. Tak se taky ozvi, jestli už něco máš a jak to zvládáš ty.Pa