Diskuze

Ahoj všichni, jak si čtu Vaše příběhy, tak právě všichni máme jedno společné a to je strach, není to ani strach ze své smrti, ale strach o to, co bude s našimi dětmi, když umřem, kdo se o ně postará, vždyť budou strašně trpět celý život apod. Právě to, že pořád vnitřně takhle přemýšlíme, tak ten strach v nás nás pohlcuje a potom stačí další katastrofická myšlenka a je tu panika. Bohužel myšlenky jsou strašně rychlé a mi si to ani neuvědomujeme. Záchvat se dá sklidnit různými způsoby: rychle počítat třeba do stovky po pěti nebo zaměřit se na nějaký předmět a ten dopodrobna popisovat, říct si vduchu stop, nebo hodně nahlas pokud nejsem zrovna v autobusu a uklidňovat se ,že je to jeom stresová reakce, ta nám neublíží, je to přirozená reakce organismu na úzkost. Nejhorší je, že máme strach z dalšího záchvatu a po záchvatu přijde vyčerpání, únava. Léky jako jsou sedativa (neurol, rivotril) ty nám pomůžou krátkodobě, ale nic nevyřeší a v tomto boji se strachem nám spíš škodí.