Diskuze

Zdravím, měla bych dotaz na všechny, kterým se a to bohužel, usadila do života panická porucha. Aby jste pochopily proč hledám právě Vás, jsem studentkou a rozhodla jsem se psát školní práci právě o této psychické nemoci. Zajímalo by mě jak se u Vás projevila, kdy byla diagnostikovaná, jaké metody Vám pomáhají k lepšímu zvládání stavů, atd. Hledám tedy 4-6 lidí, kteří by byly ochotni odpovědět mi na pár otázek a pustit mě do jejich životů. Kontaktujte mě prosím na email: lucieschusserova@seznam.cz a můžeme se dále domluvit. Předem děkuji za odpověď a přeji všem hezké chvíle. Děkuji. L. S.

ahoj já trpím silnou spíše psychosomatickou úzkostí již skoro 3 roky a nemohu se jí zbavit. Ve snech se mi vybavuje moje puberta, když jsem se učil na zedníka a manuálně mi to nešlo, všude od spolužáku samé výsměchy, šikana, vydírání, strachy chodit do školy následně pak odejití na ou kde to bylo ještě horší, tam byli děti ze zvláštních škol a já jediný co jsem měl základní školu jsem se tam nevyučil, měl jsem pocit nenávisti, studu, sebevědomí mi zcela kleslo. Od té doby to nejsem já a stále si říkám proč je život tak nespravedlivý. V roce 2003 jsem se vyučil prodavačem průmyslového zboží kdy mi bylo 27 let a věnoval jsem tomu dost úsilí hlavně jsem si tam připadal že tam díky věku nepatřím. Mám stále děsivé nebo nepříjemné sny často z minulosti, nic mě nebaví, tepání a bolesti hlavy, tiky, slzení, bolesti v očích, pocit na omdlení, zimnice taková nepříjemná vnitřní, pocení, pocit na zvracení, těžko se mi dýchá, únava, potlačené touhy, potlačená agresivita, když se ohnu a zase vstanu začne se mi motat hlava a mám pocit na omdlení a ještě více mi ta hlava tepe. Jsem už z toho zoufalý a nevím si stím rady. Navštívil jsem spousta zařízení, ale nikde mi nepomohli, nyní se chystám do klecan na psychoterapii. Mám důchod 1 stupně jsem bez práce, mám malý důchod, bydlím s matkou, jsem dlouhou dobu sám bez partnerky a kamarádů také moc nemám, rozumem se to nedá vyléčit, je mi 42 let a jsem ještě panic v důsledku toho že jsem se tenkrát nevyučil na zedníka na ou a prošel jsem si tehdy peklem hlavně od spolužáků. Chtěl bych žít jako každý normální člověk, mít děti, partnerku, byt, jezdit na výlet, milovat se a být milován. Také mám problémy se slinivkou, měl jsem zánět slinivky a stále mě bolí, doktorka mi říkala , že to mohu mít i od psychiky. Beru prášku, občas vyjedu na kolo či na nějakou akci, ale pořád se přemáhám a cítím velkou touhu po partnerství, když lidi vidím v obětí , nebo leží jen tak na dece a objímají se, mám hrozně velkou touhu po tom samém. Léky beru, ke své praktické a psychiatrické lékařce a vyhledal jsem si i psychiatričku. Na začátku jsem měl velké křečovité bolesti na těle a probudil jsem se celý zpocení, zcela promočený a jak mě bylo blbě tak jsem nemohl ani vstát z postele!!! Pokud mi poradíte jak z toho ven nebo jste si něčím podobným prošli dejte mi vědět Jirka Hofman Broumov okr Náchod ps- Ve svých 42 letech mi už stejně ujel vlak a čas bohužel nemohu vrátit zpět