Úvod Diskuze

Diskuze

Potřebujete poradit? Přidat dotaz >>


Diskuse (383 komentářů)

Kara, (17. 07. 2016 18:01) Reagovat
I mսst thank youu for the efforts yοu've put in writing thіs blog.ӏ аm hoping to view the samme hiɡh-grade cоntent by үou later onn as well. In fɑct, your creative writing abilities has insoired mе to ցet myy own, personal site noԝ ;)Silahkan Kumjungi halaman website Ane hanya untuk dapatkan Data lebih lengkap mengenai www.auqiao.com: http://www.auqiao.com/comment/html/index.php?page=1&id=173199. Terima Kasih
Holley, (18. 07. 2016 15:46) Reagovat
The amount of businesses trying to move into foreign markets has meant that online parcel delivery firms that are on offer are becoming more and more important. While in the area known as greater Helsinki, the increase is spectacular along with the average price because of these dwellings is 2169 Euros. There will also be bear watching trips,ATV safari's and trips to Russia as well as Finnish sauna and lake swimming to have, golf, bird watching and fishing.Take a look at my web-site; Festivals Helsinki Finland: https://thehelsinkifestival.wordpress.com/2016/07/08/making-the-most-of-sydneys-festivals/
Monika, (02. 01. 2017 22:40) Reagovat
Ahoj holky teprve vcera jsem objevila dokument panikarky..... zhruba 3 mesice trpim obcastnyma stavama uzkosti obav strachu ze mi bude zle nechci byt ani sama doma..tezko rict co bylo spoustec ....cca pred 2 roky jsem po rychlem vstani rano z postele omdlela...byla jsem i v nemocnici protoze bylo podezreni na epilepsii...prptoze jsem se i pri tom pomocila...po vsech moznych vysetrenich ekg eeg ct hlavy....vse v poradku a bylo mi oznameno ze siam najit psychologa a ze mam nizky tlak a mam si to hlidat ...od te doby denno denne neresim nic jineho nez aby se to neopakovalo...porad se sleduju hlidam a bojim o sebe...resime ted bydleni a da se rict ze vse strasne resim planuju pomalu zivot z minuty na minutu...byla jsem takova vzdycky....ale az ted to propuklo v tyhle stavy o kterych jsem zjistila ze je to panicka uzkost.. pripadala jsem si marna...proc prave ja? Milujici pritel spolecna budoucnost...uz jsem nevedela co se sebou delat a bala se aby dalsi ten stav neprisel....resila jsem to pres psycholozku ale prislo mi ze neresi konkretne psychickou uzkost ale rodinu a neco co by to mohlo vyvolat....respektive vzdy jsme si popovidali ale tenhle konkretni problem to neresilo.....nechci to resit leky protoze ataky nejsou tak nezvladatelne....co ted uzivam asi 14 dni jsou bachovy esence namichane jednou pani z Brna....tak uvidime.....vsem krasny vecer a slunicko do zivota
Bára Kahounova, (11. 08. 2017 02:04) Reagovat
Dobrý den. Asi před 5 lety jsem prožila nadměrnou fyzickou zátěž která mi do doby co jsem dorazila domů nedělala problém. Poprvé v životě jsem zažila ten pocit, když se člověku udělá z ničeho nic špatně. Můj mozek na příznaky pocitu na omldlení a brnění jazyka odpověděl máš mozkovou mrtvici. Musela jsem si lehnout, chvělo se mi cele tělo měla jsem strach z toho ze jsem to přehnala a ted umřu. Máma me uklidňovala a já to teda nějak rozdychala. Jenže od toho dne jsem nad tím stále intenzivněji premyslela, nebyla jsem schopna jít ven, byt sama. Stále jsem brouzdala po internetu kde mi již tenkrát jako první podle mých příznaků vyjala panická porucha. Jenže to mi nepomohlo a četla další vážné podobně mé popsané příznaky jako vážná nemoc. Už nevím jak dlouho jsem se cítila tak jako bych to nebyla už já a nikdy už nebudu. Trvalo to opravdu dlouho do té doby než jsem naházela opravdu tak intenzivně do toho ze mi něco je. Ze mi máma musela volat záchranou službu. Už v tu chvíli kdy přijeli, jsem mi udělalo líp a v sanite už jsem ne umírala. Chtěli si mě tam nechat ale já jsem tam nezůstala bylo mi dobře. Při odchodu jsem začala přemýšlet nad tím co když jsem tam mela opravdu zůstat a tím jsem to spustila znovu. Jenže při návratu mi doktorka vynadala a ze prej to takhle nejde. Zašla jsem tedy ke svému obvodnímu lékaři který mi napsal neurol který mi pomohl. Ta představa ze 25 letech začnu brát prášky na nervy me děsila. Pomohla mi máma která mi neustále říkala že jsem blázen a ze si to jen v sugeruji a nic mi není. Nakonec mi bez mého vědomí vyměnila prášky za vitamíny. V tu dobu jsem nedokázala žít s představou ze nebudu mít prášek a bude mi špatně. Potom co mi máma asi měsíc pořad opakovaně zdůrazňovala jsi blázen a řekla mi to s tím že mi vyměnila prášky a já žiji. Jsem uznala ze ma pravdu. Dnes mi je 30 celou dobu nic a ted to začalo znovu ale bylo to horší. Udělalo se mi špatně opět jsem si lehla jenže necítila jsem levou ruku a nohu. Brnění rtů mě dorazilo. Ležela jsem asi hodinu a přemysla zda mi máma ma zavolat záchranku. Musela jsem si stále říkat že kdyby to bylo na umření asi po ty hodině by mi bylo hůř. Snažila jsem si sednout jenže jsem mela strach, strašně se mi začala motat hlava. Riskla jsem to motaní trochu polevilo, mamka me podpirala abych si mohla dojít na WC. Bud omdlym a nebo ne. Neomdlela! Stim jak jsem si sedla, snažila se chodit s mokrým hadrem za krkem se mi udělalo líp. Také musím zmínit ze mám problém se zády po intenzivní námaze a stereotypu uklízení žehlení atd a to každý den. Prostě po nějaké době jako je asi co dělám stejné věci ohýbání, zametani a všechny ty pohyby u uklízení v rychlosti mě boleli místa v bederní části, cela páteř, ramení svaly od krku, pod lopatkami až pres hrudník. Takže jsem se dozvěděla že i páteř umí udělat tak hrozný pocity a stavy ze člověk opět se dostává do panické uzkosti. Je to asi 20 dní zpět co se mi to stalo musela jsem si od tety vzít jeden prášek na nervy jen ten den. Raději jsem odpočívala asi 3 dny. Bylo mi tak nějak fajn snažila jsem se na to nesoustředit s tím ze už jsem něco takového zažila a stala žiju. Po těch 3 dnech jsem nutně musela vysát vysavačem koberec. A opět mi bylo špatně. Věděla jsem ze jsem opet dělala ty pohyby které mi odrovnali záda. Takže jsem se zaměřila na to, ze je to od zad. Ale stále pociťuju strach ne tak intenzivně jako před tím ale je tam a proto se v tom stále motám. Uklidňující je to například když me bratr požádal o pomoc v ty dny kdy mi nebylo o pravdu dobře a já jsem šla ve 30 stupňovém vedru traktor. Z naší zahrady do bratrovi stodoly tj. 300 metrů. Traktor nebyl malí a nebrzdil, tedy bracha seděl, řídil a musel brzdit. Tlačila jsem ho já z mírného kopecka i tak to dalo zabrat a skoro u konce cesty byl kopeček před závorami. Mužů říct že tlačit sama ten traktor přes ty koleje a nebýt v pořádku mám infarkt jak vysitej. Ale stejně čekám az to ustoupí úplně a já budu zase v klidu moc fungovat. Už ted jak to píšu přemýšlím nad tím ze me před chvíli píchlo u srdce a pak znovu. Věřím tomu že je to tím ze sedim schrbena a píšu tenhle života zážitek kterému se člověk který tohle nezažil smát. Taky to tak chci vidět jako něco čemu se mužů jen zasmat.
Lucie, (27. 08. 2017 19:32) Reagovat
Zdravím, měla bych dotaz na všechny, kterým se a to bohužel, usadila do života panická porucha. Aby jste pochopily proč hledám právě Vás, jsem studentkou a rozhodla jsem se psát školní práci právě o této psychické nemoci. Zajímalo by mě jak se u Vás projevila, kdy byla diagnostikovaná, jaké metody Vám pomáhají k lepšímu zvládání stavů, atd. Hledám tedy 4-6 lidí, kteří by byly ochotni odpovědět mi na pár otázek a pustit mě do jejich životů. Kontaktujte mě prosím na email: lucieschusserova@seznam.cz a můžeme se dále domluvit. Předem děkuji za odpověď a přeji všem hezké chvíle. Děkuji. L. S.
Nový příspěvek
Copyright 2006–2025 © Panická-porucha.cz
Kontakty