Lidský organismus je nejen důmyslný, ale i křehký. Působením vnitřních i vnějších vlivů, (případně jejich kombinací), může docházet k poruchám zdraví, které jsou označovány jako fyzické či psychické nemoci. Jde však o zjednodušený pohled, protože tělo i duše tvoří vzájemně se ovlivňující a prolínající jednotu. Tudíž lze předpokládat, že porucha lidské psychy časem vyústí v tělesné onemocnění a naopak, některé změny funkčnosti tělesných systémů tvoří živnou půdu ke vzniku psychických poruch.

Abstinence – nepřijímání, zdrženlivost, vzdání se věci, činnosti či chemické látky, která danému jedinci přináší požitek. Např. alkoholová a drogová abstinence.

Anamnéza – zjištění okolností, příčin a projevů nemoci.

Behaviorální – psychoterapie, která získala podnět ke svému rozvoji v experimentální psychologii zabývající se studiem procesů učení. Poruchy chování jsou zde chápány především jako naučené reakce.

Z posledních výzkumů vyplývá, že by se dala panická porucha zařadit mezi neurologicko psychiatrické onemocnění s psychosomatickými příznaky. Je to z toho důvodu, že v mozku postiženého člověka dochází k nesprávnému přenosu některých vzruchů. To způsobuje nerovnováha mezi tzv. neurotransmitery (přenašeči vzruchů).

Hlavními příznaky panické poruchy jsou neovladatelné záchvaty (ataky) velké úzkosti, paniky a strachu střídající se s obdobím klidu, kdy je pacient relativně zdráv. Počet ataků panické poruchy, čas a četnost jejich opakování se nedá předpokládat a určit. Tento útok přichází z plného zdraví, nečekaně a často bez jakékoliv zjevné příčiny, bez rozpoznatelného spouštěče. Většina lidí sice uvádí, že prvnímu záchvatu předcházela nějaká nepříjemná situace, stres či pobyt v nechtěném a pro ně nepřátelsky vnímaném prostředí, nelze to však globalizovat.

Bezprostředně po uplynutí záchvatu u většiny pacientů nastává úleva, uvolnění a únava. Někdy přetrvává roztřesenost a strach, z toho co se bude dít dál. V tuto chvíli je už většinou v péči lékařů. Přes typické příznaky je těžké rozpoznat, že jde o panickou poruchu i pro přivolané či navštívené odborníky. Proto je pacient podrobován mnoha vyšetřením, laboratorním rozborům, zobrazovacím metodám apod.

Mimo to se na panickou poruchu mohou navázat i jiné úzkostné stavy. Pacient si vzpomíná na místa a situace, při kterých se dostavily záchvaty paniky a spojuje si je s nimi. Začíná se podvědomě vyhýbat takovýmto situacím a místům, případně i lidem, kteří byli přítomni, a tím si buduje základ pro vznik fobií. Nejčastějšími fobiemi je:

Jak už bylo uvedeno, diagnostika panické poruchy probíhá vylučovací metodou. Znamená to, že po absolvování řady vyšetření vnitřních orgánů a jejich funkcí, se při negativních výsledcích, vyloučí možnost jiného orgánového onemocnění. Může to trvat dlouho. Při jakémkoliv zjištění jiných fyziologických onemocnění se léčí v prvé řadě ony.

Léčba panické poruchy by měla být komplexní. V praxi jde o léčbu medikamenty, které ovlivňují činnost mozku a psychických procesů, současně se pacient léčí terapeuticky. Léčba by se dala rozdělit:

• Anxiolytika. Je to léčba medikamenty, které bezprostředně potlačují úzkost. Tato léčba se volí v prvotní etapě -  po epizodě panické poruchy. Anxiolytika se nedoporučuje užívat dlouhodobě, z důvodu možného vzniku závislosti. Jsou k dostání pouze na lékařský předpis a o jejich užívání rozhoduje odborný lékař.
  Celý článek... Komentáře (2)

Protože nemoc může propuknout kdykoliv, aniž by se jakkoliv projevovala dopředu, je prevence skutečně velmi obtížná. Vždy se však oplatí dodržovat zdravý životní styl, kde se rovnoměrně střídá zátěž a odpočinek, správný způsob stravování a samozřejmě abstinence drog i většího množství alkoholu.